webzdarma.cz
Kde jsme všude byli


   Předem bych rád upozornil na skvělou knihu Lumíra Pecolda, Kavkaz. Ta nám také byla výborným průvodcem po místech, kde bychom se sami jen těžce orientovali a mnoho pěkných míst zajisté i minuli.
   První túra je naplánována údolím řeky Kyzgyče přes sedlo do údolí řeky Psyš, zpět do Archyzu. Cesta nám zabere 4 dny. Hlavně údolím řeky Kyzgyč se často prodíráme nepropustným olšovím. Zde stojí za to připomenout, že se k nám přidal statný vlčák, který nás doprovázel ještě asi 10 dní našeho výletu na Kavkaze.
   Z Archyzu se vydáváme po 1 denní relaxaci na pochod do Těberdy. Cesta je naplánovaná na 4-6 dní. Přes sedlo sestupujeme do údolí řeky Marucha, kde jdeme k farmě a odtud dál proti proudu řeky. Přicházíme k první kontrole vojenskou posádkou, která střeží hranici s Abcházií. Zde předkládáme pasy a propustky. Stanujeme kousek od posádky a večer se bavíme s klukama co tu jsou na vojně (celkem legrace). Druhý den máme namířeno do sedla Chabjuka, ale celý den prší, takže zůstáváme na místě. Až další den se dostáváme do údolí řeky Aksaut a pokračujeme do vesnice Krasnyj Karačaj. Další den pokračujeme proti proudy řeky Marka do sedla Muchunskij a odtud do Těberdy. Zde si dáváme oraz a chceme jet do Dombaje. Jsme ale lenivý a tak tento výlet posléze zavrhujeme (škoda).
   Nad Těberdou jsou minerální prameny cestou dál do sedla Ipčik. Jde se nejprve proti proudu řeky Džamagat a poté Ipčik. V sedle vidíme porvé Elbrus. Odsud sestupujeme do města Učkulan, kde se necháme místními odvézt do Churzuku a dál k další pohraniční posádce. Dál jdeme proti proudu řeky Ullu-Kat až do sedla Choťju-tau na úbočí Elbrusu ve výšce 3549 m. n m.
   Jsme poprvé v životě vystaveni pochodu po ledovci. I bez patřičného vybavení jdeme po ledovci Velký Azau a Malý Azau k jezírku. Počasí je nádherné, slunce svítí a pohled na okolní štíty je parádní. Zde malou vsuvku. Přechod bych doporučoval alespoň s nejnutnějším vybavením (mačky a lano), nám přálo počasí ale i tak bych to dnes již asi nerisknul. Zlatá nevědomost. Odpoledne po přeskákání trhlin v ledovci Malý Azau (více nebezpečný než Velký Azau), jsme doputovali ke stanici lanovky Mir. Odtud ještě jdeme na místo s názvem Ledovaja Baza, kde přespáváme. Vypůjčili jsme si mačky a vyrazili k Prijutu (asi 1 hodina). Stan jsme postavili na skalkách nad Prijutem a hodlali ráno vyrazit na vrchol. V 1 hodinu v noci vstávám a zjišťuji, že je silně zataženo a v údolí jsou bouřky. Přesto o půl třetí vyrážíme. Je dost teplo, což nevěstí nic dobrého. Po oddychu na Pastuchových skalách jdeme se skupinou Rusů před námi na vrchol. počasí se nelepší. Je mlha, fouká silný nárazový vítr a na tváře dopadají ledové krystalky vody. Naše oblečení také stojí za to. Já jdu v punčochách a džínách, na rukou natahovací rukavice od Vietnamců a na nohou provazem připevněné mačky které stejně pevně nedrží (jsou to totiž rychloupínací a já mám normální pohorky). Ostatní na tom nejsou o nic lépe. Honza až do dneška podle svých slov nezažil větší zimu a to jsme už byli od té doby i na onačejších místech naší krásné Země. Na hranici 5000 m se hlavní ruská skupina zastavuje a rozhoduje se sestoupit. Nám se moc nechce, ale bez kompasu (při 10ti metrové viditelnosti) by to byl velký hazard. Vracíme se, ale již víme, že na vrchol se podruhé již neodhodláme, neb nemáme žádné potraviny a koupit něco není kde. Druhý den tedy sestupujeme dolů do údolí, do Těrskolu. Vrcholu jsme nedosáhli (původně ani nebyl v plánu), přesto máme dobrý pocit. Tak končí naše etapa dobývání Kavkazu.
   Z vesnice Elbrus jedeme přes Tyrnyauz Baksanským údolím do Baksanu a odtud přes Pjatigorsk do Krasnodaru a autobusem na Krym. Trajektem překračujeme Kerčský průplav mezi Azovským a Černým mořem. Na hranicích máme malou nepříjemnost s vynuceným úplatkem 10 USD, ale co naplat. Autobus pokračuje až do Jalty. Zde, nedaleko v Modré zátoce u městečka Simeiz. Krásný 3 denní oddych na březích Černého moře. Pár dolarů ještě máme a tak si každý večer vyrážíme na pivko a několik mrožů (maroženoe=zmrzlina pozn. autora). Po návštěvě Sevastopolu odjíždíme do Kijeva a odtud zpět do Užhorodu a na Slovensko. Tak končí naše první společná výprava někam trošku dál.