Formality
Jak se tam dostat
Co jsme navštívili
Fotografie







Vlajka Mongolské republiky

klášter Erdene Zu
Klášter Erdene Zu

MONGOLSKO
Přírodní poměry
Lidé a dějiny
Hospodářství

   Mongolsko je rozlehlá vnitrozemská republika na pomezí Sibiře a Dálného východu. Delší hranicí sosedí na jihu s čínskou provincií Vnitřní Mongolsko, na severu s Ruskem.

Přírodní poměry
   Většina území Mongolska leží v nadmořské výšce nad 1000m. Nejvyšší vrcholy přesahující 4000m se nalézají v pohoří Mongolský Altaj na jihozápadě a v centrálním pohoří Changaj. Na jihu se táhne Gobijský Altaj a severovýchodně od Ulanbátaru pohoří Hentij. Jihovýchodní polovinu země vyplňuje jednotvárná plošina. Značná část země je seismicky aktivní.
   Téměř 4/5 Mongolska jsou pokryty suchou travnatou stepí a většinu zbývajícího území na jihu tvoří chladná a vyprahlá kamenitá poušť Gobi. Lesy se vyskytují v horách na severu a pokrývají méně než 10% plochy země. Klima je suché a vyznačuje se extrémními rozdíly mezi létem a zimou i mezi dnem a nocí. Zimy jsou dlouhé a mimořádně chladné, většinu území pokrývá sníh. Většina skrovných srážek spadne v červenci a srpnu. Lesní zvěř na severozápadě reprezentují rysi, medvědi a jeleni, zatímco ve stepi se daří svišťům a sajgám. Altajský sněžný levhart je ohroženým druhem, právě tak jako pouštní velbloud dvouhrbý a asijsý divoký osel kulan.

Lidé a dějiny
   Mongolsko bylo po tisíciletí obýváno kočovnými turkickými a mongolskými kmeny Střední Asie a jižní Sibiře. Mongolské kmeny se koncem 12. století sjednotily a roku 1206 v čele jejich státu stanul velký vojevůdce Čingischán (asi 1162-1227). Ten a jeho potomci založili obrovskou říši, která se rozprostírala přes celou Čínu, většinu Střední Asie a Ruska. V roce 1368 se však říše zhroutila a Mongolsko přešlo postupně pod čínskou správu.
   Po občanské válce v Rusku (1918-1922) byli Číňané nakonec vyhnáni z vnějšího Mongolska a v roce 1924 byla založena Mongolská lidová republika. Od počátku byla silně připoutána k Sovětskému svazu. Vláda respektovala sovětskou linii, v zemi existovala jen jedna politická strana. Když však sovětský komunismus koncem 80. let uvolnil své sevření, také v Mongolsku se objevilo hnutí požadující reformy a demokracii.
   Většinu obyvatelstva tvoří Mongolové. Nejpočetnější menšinou jsou Kazaši. Náboženské tradice, zejména lamaistické, byly po mnoho let zcela potlačeny, ale pěstovaly se některé tradiční sporty jako zápas, lukostřelba a koňské závody. Země je velmi řídce osídlena, průměrná hustota dosahuje sotva 1,5 obyvatele na km2. 1/4 populace žije v hlavním městě.

Hospodářství
   Mongolské travnaté stepi jsou předurčeny pro chov dobytka (pastviny zabírají téměř 80% území). Nejvíce je ovcí, méně koz a skotu. Poměrně vysoké stavy koní a velbloudů. Nízká je produkce obilnin. Lesy poskytují dřevo pro průmysl i na otop.
   Země má velká ložiska uhlí (hlavní zdroj energie) a fluoritu, měděných, molybdenových i jiných rud. Průmysl zpracovává maso a kůže, dřevo a produkuje cement a textílie. Stroje a značný objem spotřebního zboží se dováží. Asi 80% zahraničního obchodu připadá na země bývalého Sovětského svazu.
   Hlavní dopravní tepnou je transmongolská dráha, která spojuje Mongolsko s Ruskem a Čínou. Zpevněných silnic je minimum a na jihu jsou k dopravě stále používánivelbloudi. Ulanbátar má mezinárodní letiště.
   Stát poskytuje bezplatnou zdravotní, sociální a školskou péči, ale v současnosti nemá dostatek finančních prostředků. Naprostá většina obyvatel je gramotná.