webzdarma.cz
Jak jsme se tam dostali

   Zde se pokusím popsat jak jsme se dopravovali do srdce Připolárního Uralu.
   Naše cesta začala v Praze hl.n. nástupem do vlaku do Varšavy (odjezd v 15:15 hod.). Jízdenku kupujeme na hromadnou slevu (pro 6 lidí) až do Kaunasu za 890 Kč/os. Ve Varšavě jsme v 5 hodin ráno a nasedáme na vlak do Kaunasu, kam přijíždíme v 16:15 hod. Z Kaunasu jezdí autobus do Moskvy (přes lotyšsko) za 80 Lit. Bohužel už nejsou jízdenky a tak nám nezbývá než jet v 0:30 vlakem za 25,8 Litů do Rigy. Večer si ještě prohlížíme Kaunas. V Rize jsme ráno a využíváme času do odjezdu autobusu prohlídkou města. Autobus stojí 10,8 Lat. (sleva ISIC) a jezdí dvě společnosti. Atobusy odjíždějí odpoledne a v Moskvě jsme druhý den ráno kolem 7 hodiny (příjezd před Rižské či Jaroslavské nádraží).
   Z Moskvy do Inty jezdí celkem 3 vlaky, dva až do Vorkuty a jeden do Labintangi u Sev. ledového oceánu při Obu. Jízdenku na plackartu již nemají a tak jsme nuceni si koupit lístek kupejnyj za 1105,4 ruble s odjezdem zítra ve 21:40 a příjezdem do Inty pozítří v ranních hodinách. Ubytovali jsme se v komplexu hotelů Zarja nedaleko stanice metra Petrovsko-Razumovskaja. Cena za dvoulůžkový pokoj je 420 rublů na osobu! To není málo, ale máme vyřízenou i registraci a nic jiného se nám již hledat nechce (loni to bylo levnější). Po standardní prohlídce Moskvy druhý den odjíždíme směr Inta.
   V 8 hodin vystupujeme na nádraží Vrchní Inta a narážíme na chlápka který nám nabízí odvoz. Za cestu do hor chce 600 rublů na osobu. Nutné je i placení tzv. vstupu do NP Yugyd Va (více v NP Yugud Va). Od řidiče jsme koupili i výbornou mapu. Auto zn. Ural nás dovezlo až do tzv. bázi Želanaja, která je vzdálena asi 1 den od nejvyšší hory Narodnaja. Tak začíná naše putování po horách.
   Po dvou týdnech se vracíme od brodu řeky Kožim zpět do Inty. Čekali jsme asi 1/2 dne jestli něco pojede. A jelo. Celá gruba mladých ruských turistů, která nás vzala k sobe do auta za jízdé (po domluvě s řidičem) asi 150 rublů na osobu. Večer dojíždíme do Inty a ještě kupujeme lístky do Petrohradu. Vlak do Petrohradu jede vždy každý lichý den z Vorkuty. Tak kupujeme lísky za 596,2 ruble (plackartnyj) a ve 2:20 ráno vyjíždíme z Inty (sudý den)! Za asi 50 hodin vystupujeme v Petrohradě.
   Zde se nás ujímá náš člověk z vlaku. Tento geolog, se kterým jsme se cestou seznámili a výborně pohovykládali, se nás na další dva dny ujímá a hostí u sebe doma. Je to velmi inteligentní a vzdělaný člověk (kterých je v Rusku ostatně mnoho), jež přednáší na Petrohradské univerzitě. Dostáváme výklad o petrohradu a okolí a doporučení co vše bychom měli navštívit. Po dvou takto strávených dnech se s velkými díky loučíme a nastupujeme do autobusu směr Tallin. Cena jízdenky je asi 200 rublů a odjíždíme ve 22:30 z Baltického nádraží. V 5:45 dojíždíme do Tallinu, který si prohlížíme, v čase před cestou autobusem na ostrov Saaremaa. Tallin je nejhezčí z pobaltských měst a měst co jsem viděl vůbec (po Praze samozřejmě). Nabízí se zde pravidelné trajektové spojení s Helsinkama (cena asi 450 Kč/os.) několikrát denně. Zde již cestuji s přítelkyní stopem a tak jenve zkratce. Z ostrova po třech dnech jedeme přes hranice u města Pärnu do Rigy, kde po několikerém stopu na obchvatu jedeme na jih do Kaunasu a odtud do Polska a domů do Čech. Celkové náklady (doprava, ubytování, jídlo, vstupy atd.) tohoto výletu (bez víz) se vyšplhali asi na 250 USD.