Stručný deník zaznamenaný Petrem Sehnalem

6.8. - PRAHA HL. N. - jízdenky do Kaunasu - odjezd v 15.15 Wrocław Gł. » 21.45
- noční přejezd do Warszawy (jsme tam ráno cca 5.00) - ve vlaku zůstaly hodinky a lano

- malá pocházka s Honzou kousíček poblíž nádru - širší ulice, vše moderní (Wrocław -historická architektura), stalinská budova (Centrum vědy a kultury), metro cca naše nové (1 trasa)
- přejezd do Suwałki přes Białystok - polská krajinka tj kravky, rovina, pastviny stříd. lesem, poblíž litevských hranic se mírně vlní
- příjezd do Šeštokai (Litva) - přestup na širokorozchodnou
- odpoledne v Kaunasu (± 400 tis. obyv., nádr malý), procházka městem - oprýskanější Polsko, jezdí tu ale západní auta + starší autobusy, 1 širší ulice s obchody, ceny podobné jako u nás, domy upravené ale architektura nezajímavá, náměstí se dvěma kostely (± barokní, spíš podobné vnitřkem nám než Polsku) pravoslavný kostel (oblouky, ale spíš středoevrop. vzhled), cihlový hrad na kraji města, soutok řek Neris a Nemunas
- zpět po široké ulici - nedostavěné panelové obludy (paneláky jsou všechny na druhém břehu).
- na nádru ožralá Litevka, jinak klid, hlídají 2 policajti, záchody spíš hnus (bez kohoutku), úschovna báglů na autobusáku zavírá už v 19.45 (!), levná jízdenka Kaunas ŕ Moskva, ale už je plno.
- ĺ Kaunas = dost nezajímavé
- noční přejezd do Rigy, ve 2 ráno vyplňujeme nepochopitelný Lotyšský formulář ( prohlášení)
- Lotyšsko opět placaté
- Riga - z dálky ruské město (stalinistická budova, staré autobusy)
- vlak do Moskvy (lotyšsky Maskava) je až na pár míst plný ŕ v 8.00 kupujeme poslední 3 lístky do Moskvy s Ecolines (odjezd v 15.00) a 3 lístky od Eurolines (odjezd v 15.30) - 1 lístek za 10,85 Latu (1 USD = 0,6 Latu)
- procházka po Rize - typické pobaltské město (největší v pobaltí, ± 800 tis. obyv.), široká řeka
- pěkné kostely (sv. Petr), velmi podobné Polsku tj cihlové, vnitřek strohý - cihly + bílá omítka
- architektura Rigy vypadá na směs 5-ti vlivů :
- I. Polsko - cihlové kostely s 1 věží, gotika u inf. centra
- II. klasicismus - některé lotyšské státní instituce, muzea
- III. upravené pobaltské domečky, úzké uličky, vysoká okna (» Holandsko, Gdańsk)
- IV. komunismus - vedle inf. centra, vedle žulové sousoší "hrdinové 1915 - 1920", opět stalinská monumentální budova
- V. pravoslavný "sabor" - nový, spousta věžiček (» chrám v Sofii), ikonostas, spousta tenkých svíček, dost mladých lidí (3 pokleknou na zem a pokřižují se) + 1 menší saborek
- zajímavý vysoký památník "Vlasti a svobodě" se stráží
- ceny v Rize o něco vyšší než u nás (dráž než v Litvě a Estonsku).
- Riga = ruský styl (blížíme se k Rusku), ale jinak velmi pěkné a upravené pobaltské město
- noční autobus do Moskvy (kecám rusky s Lotyškou z Rigy, jede pracovně do Moskvy, přede mnou sedí lotyška a její výstavní buldoček - údajně "šampion Rossyji")
- východní Lotyšsko - zanedbané průmyslové budovy, ubohé, po jednom roztroušené dřevěné domečky, borový les, břízky
- na hranicích všichni ven, rentgen. kontrola věcí, důkl. kontrola autobusu (roztrhali papírové krabice), 1. dojem z ruských celníků - spíš atmosféra strachu, jinak víza bez problémů
- po překročení hranice se mění přijatelná silnička v šílený tankodrom - hrozné díry, nedá se spát, ráno poblíž Moskvy už silnice široká a pěkná, spousta žiguliků, nekonečná sídliště á la Čerňák na kraji Moskvy
- před nádrem šílená směs - středoazijci, leží tu pár šíleně zubožených bezdomovců, špína, chaos, hluk
- moskevské metro - lustry, na stropě mozaiky s Leninem, jinak o dost odrbanější naše vagóny
- vystupujeme a jdeme s Filipem po hl. třídě, hledáme hotel Arktika, okolo nás drsná ruská realita - hlučné tržiště se vším (pirožky za 6-8 Rublů, kazety, drogerie, ovoce, zelenina…) chlap hraje na harmoniku, všude bordel, stojí tu staré i nové Volhy, žiguláče s rozbitými předními skly…
- vracíme se na černo odřeným Ikarusem a s Honzíkem jdeme na druhou stranu - ul. Gastiničnaja - hotel Zarja - v 1. korpusu chtějí 660 Rublů za dvoják (trojáky nejsou), další hotel Altaj (dvojáky za 600,-), v korpusu 9 hotelu Zarja nakonec bereme dvojáky za 420 Rublů za osobu i s registrací
- děžurnaja si bere pasy+víza na registraci, ubytováváme se - na pokoji TV - spousta kreslených filmů, stejně tupé reklamy jako u nás),ale teplá voda zatím neteče(!).
- Po krátkém odpočinku jdeme s Honzíkem shánět mapu Uralu do Domu Knigy (na Novém Arbatu), Lucii je blbě, zůstává v hotelu
- vysedáme na st. Alexandrovskij Sad - míjíme Český dům a pokračujeme na Novyj Arbat - rušno, spousta reklam, po obou stranách výškové budovy
- Mapu Uralu nemají (ale výborný výběr map aj), kupujeme mapu republiky Komi za 68 Rublů, posílají nás na Kuzněckij Most 9 do spec. obchodu s mapami - je to kousek metrem (v každé stanici je rozvětvený systém podchodů s mnoha obchody i bábuškami které na zemi prodávají téměř vše od květin až po průvodce městem)(bábušky byly k vidění už v Rize)
- dorážíme do malého obchůdku - výběr map je velký, ale "kartu Urala" prostě nemají
- jdeme pěšky do centra - čtyřproudové bulváry, obrovské budovy - Gasudarstvěnaja Duma, Bolšoj Těatr s koňským čtyřspřežím…). pomník Marxe s nápisem Proletáři všech zemí, spojte se…J - jakoby busta vystupující z žulového kvádru
- blížíme se ke Kremlu - socha Žukova na koni drtícím pod kopyty německou orlici, vedle věž se zelenou střechou a obrovské, temně rudé zdi Kremlu, žlutý palác, je vidět pomník neznámému vojínovi (věčný oheň + stráže)
- na kopečku skrze bránu je vidět "Vasil" - Rudé náměstí
- vpravo majestátní rudé zdi Kremlu (opravdu obrovský), věz s hodinami, malé mauzoleum (Lenin), maličký (relativně) Vasil - opravují dvě věže, je dost oprýskaný spodek - naproti GUM - dlouhý barák
- potkáváme D+F - kupuju Kvas (zředěný prodávají v PET lahvi (ble))
- jdeme na Maněžnaju ploščaď - veliká budova galerie, Ochotnyj Rjad - několikapatrové podzemí s luxusními obchůdky, sousoší s bajkami + fontány, vodotrysky, mramorové zábradlí - fakt pěkné (všude stojí opření Rusáci, holky i kluci hulí a chlastají pivo Efes Pilsner aj.)
- dojem monumentální, nádherné, až nelidsky velké
- večer procházíme nejdřív "starý" Arbat (průběžně se živíme pirožky s mjasom, kartoškoj nebo kapustoj = hrozně masné malé plněné langoše)
- spousta lidí tu sleduje pouliční vystoupení - partička mladých Rusů předvádí acrobatic dance (točení na hlavě atd.), ženská nabízí za 10 Rublů zvážení a změření postavy na dig. váze (asi to vzala z práce), pak potkáváme ještě min. 2 další ženštiny s přesně tou samou váhou, prodávají se bábušky, ušanky, odznaky SSSR, spousty pouličních malířů, obraázky s otvorem pro obličej (např. s Putinem v judistickém), prodávají se malá koťátka, pantomima, žonglování se 3 tyčemi, saxofon + playback, hádání z ruky (2x)… dobrá atmoška, dost to tu žije
- vracíme se zpět po Novém Arbatu: kasina, blikající poutače, neony, luxusní Volhy, u toho ale dělají kotrmelce a žebrají 4-letí kluci, vracíme se na hotel na zasloužený normální spánek po něk. dnech ve vlaku.
- 2. den ke Kremlu, fronta na Lenina, jedna svatba za druhou přichází od Vasila a dává kytky ke hrobu neznámého vojína (ruská hrdost)
- chlap ve frontě prodává známky SSSR, druhý prostě jen žebrá
- po 40 min. nás důkladně prošacují milicianěri v placatých čepicích (1 ruské holce vytahují film z foťáku - no síla)
- po prošacování nás pouští na Rudé náměstí (10.00 až 13.00 celé zavřené, protože se chodí na Lenina)
- bez foťáků jdeme do mauzolea, míjí nás skupinka cca 20-ti zanedbaných lidí s transparentem a sovětskými vlajkami - stojí s rozvinutým transparentem před mauzoleem
- v mauzoleu buzerace-nesmíš se zastavit, okřikli nás, když polohlasem mluvíme, Lenin je pěkně nasvícený, vypadá jako vosková figurína, paranoidní dojem (všude hlídá milice), jdeme kolem náhrobků u kremelské zdi - ruské absurdita sama: Brežněv, Černěnko, revolucionáři, Gagarin, Frunze, STALIN - má nejvíc kytek (!!!)
- od Vasila jdeme přes most - vlevo obludná gigantická betonová Gastinica "Rossija"
- most přes řeku Moskvu - nádherný pohled na Sabor Panny Marie v Kremlu (spousta zlatých kopulí, bílých věží, věže kremelské zdi)
- kolem Tretjakovské galerie (drahý vstup , nenápadný vchod), polorozbořené domy střídají malinké krásně zdobené nenápadné saborky
- v dálce Petr I. na lodi (veliký pomník), míjíme sochu Repina ŕ chrám Krista Spasitele (1.chrám 2. plán na budovu Sovětů - nejvyšší na světě, zakončená 100m sochou Lenina 3. díra v zemi => plavecký bazén 4. opět sabor)
- chrám celý obložený mramorem, bronzové (?) sochy světců, dovnitř nepouštějí akorát mě (mám šortky - !!!)
- dávám si bliny s věščinoj a syrom, Jan má plněnou kartošku
- u Kremlu se dovídáme, že zavírají za 3/4 hodiny => za 100 Rublů to nemá cenu, míjíme opilce v bezvědomí a jedeme metrem do stanice Kolomenskoje (na jih Moskvy) - skupina saborů, po cestě bábušky prodávají ponožky, jantarové věci, moroženoje (200 g prošlé čokoládové za 18 Rublů beru), konečně trochu klidu, fotíme saborek s modrými kopulemi + zlatými hvězdami, v dálce nekonečné řady paneláků.
- návrat do hotelu (máme tam věci), nákupy na cestu na tržišti (končí se, je tam nepopsatelný bordel - papíry, …)
- s bágly na Jaroslavlskij vokzal (uvnitř Leningradského vokzalu je hlava Lenina, strašně moc lidí čeká, pouští se jen s platnou jízdenkou (v Rusku se vůbec všechno kontroluje)
- 20.50 vlak "Zapolarje" (Moskva-Vorkuta) z 2. koleje Jaroslaváku - Bye-bye Moskvo, byl to zážitek…
- byl jen kupějnyj za 1100 Rublů do Inty
- spí D+F+Dušan+Lucie, Honzík sám s Rusem co byl v Jablonci - neuvěřitelná náhoda
- mám v kupé 2 ženštiny + kluka cca 10 let, kupuju povlečení za 30 Rublů 25 Kopějek, brzy usínám rádio hraje ruský rock, ve 4. kupé Nastěnka+Váňa(!)
- na ráno dostáváme čajíček+ 2 cukry, horká voda teče v chodbičce, záchod ± OK
- ženský jedou do Pečory, kluk žere Jágra a chce po mě jeho adresu, dostávám nakonec jejich adresy a slibuju, že jim to pošlu
- mají rády Putina, Pečora eště jde (3% nezaměstnanost, severněji je to prý horší)
- železnici (Vorkutinskaja Železnaja Daroga) postavili během 2. sv. války (ve Vorkutě je zdroj kvalitního černého uhlí)
- jezdilo se tam za Stalina za trest jako na Sibiř, je tam památník obětem, teď prý doly zavírají…
- zalezu vedle k Nastěnce, je stará jako já, ale vypadá na 18, je dost přítulná, naproti Váňa se vyučil v technikumu elektrotechnikem ŕ jde na VUZ (musí platit 16 000 za rok)
- Nastěnka platila za VUZ ročně 10 000Rublů, teď už učí na základce angličtinu a bere 60Rublů na hodinu (měsíčně má asi 6000)
- její snoubenec je horník, po úraze je už 3 měsíce doma o berlích, ona se o něj stará, jede právě od kamarádky domů, táta dělá v Rize řidiče, máma taky učí ve Vorkutě
- v dolech před 5-ti lety zahynulo asi 20 lidí (výbuch methanu), horníci prý oblečením záměrně zakrývají detektory methanu, aby se nepřestalo pracovat, koncentrace jsou prý pořád vyšší. Zná člověka, co šel po škole první den na šachtu, byla nehoda a on tam zahynul…
- On jezdí z Vorkuty do dolu a zpět (celkem 12 hodin, z toho 6 hodin času na šachtě.
- Od Váni (je z Inty) máme adresu střediska turizmu v Intě (ul. Mira 41)
- Podle Nasti je Inta prdel světa (cca 60 tis. obyv.), Vorkuta (cca 100 tis. obyv.) je lepší…J
- v Intě ještě vyrostou brambory, ve Vorkutě je už jen tundra
- V Rusku se prý mladí berou často dřív a bydlí u rodičů, na přestěhování do jiného města nejsou peníze
- Nastěnka byla v r. 1998 v Praze, moc se jí líbila stará architektura a čeští číšníci (…"očeň krasivyj mal´čik…")
- o parku Jugyd-Va namá páru ani ona ani ženštiny u mě, prý to je "exotika" a v noci je tam "cholodno", víc neví.
- Stavíme a na vlak se vrhá skupina bábušek prodávajících svoje "pradukty" - horké brambory s koprem, česnek, maliny, borůvky, pirožky, sušené ryby, cibuli…
- Kupuju pytlík horkých brambor a suš. ryby, i když mám ještě celý chleba, je mi jich líto, kdoví kdy přijede další vlak…
- Od Nastěnky dostávám "kanfěty" (čokoládové bonbony), od Váni vlašáky a čaj, kecáme jen tak o životě…
- ojetý Žigulík stojí v Rusku 15 000 Rublů, výhled z vlaku je depresivní jako polární noc (vadá, děrevá - tj. břízky, balóta), o které vypráví Nastěnka. Dáváme Klinskoje, pak zajdeme do jídelňáku pro Baltiku a pijeme na zdraví shledání.
- Nast´a si ráda povídá s cizinci, občas přejdeme do angličtiny a její ruský přízvuk "áj chev…" je nepřehlédnutelný, ale ve Vorkutě je málo příležitostí povídat anglicky.
- Do Anglie chtěla, ale víza Ruskám od 18 do 26 let se dávají jen velmi málo (to je od Angličanů fakt diskriminace)
- Přichází Azerbajdžánec z vedlejšího kupé a půjčuje si nůž. Nasťa a Rusové celkově mají z těchto národů strach, prý zná (říká se slzami v očích) spoustu lidí, co odešli z Vorkuty do Čečny nebo na rusko-čínské hranice (…"tam očeň apasno"…) a už se nikdy nevrátili. Strach z teroristů z těchto zemí je prý opravdu silný
- Azerbajdžánec vrací nůž a s ním přináší půlku melouna jako dárek, všichni si dáváme…J
- Teď za Putina je prý líp(je mladý, nechlastá, bývalý judista a celkově je oblíben.) Povídáme si o Vánocích, velikonočních tradicích, ruských "multicích" - kreslených filmech…
- Ve 23.15 přeju dobrou noc a odcházím k sobě, ve 3 ráno se budím - venku světlo - 1. světlá noc, blížíme se k cíli naší cesty. V 5.00 ráno vysedají ženštiny v Pečoře, já balím, vstávám s nimi, na chodbě povídáme s Nastěnkou (za oknem stále vadá, děrevá, balóta…).
- Konečně Inta - mrholí, kosa, loučím se, mám její adresu, mobil i pevnou. Na nádru nás odchytává hned u vlaku chlápek, že jestli jedem do hor, on nám zařídí registraci ve středisku parku v Intě a dopravu. V nádražní hale postává pár drsných ruských týpků - ošlehané tváře, maskáče, ušanky. S chlapem naskakuju s Dušanem do připraveného Moskviče před nádrem a odjíždíme do Inty (cca 30 min. cesty). Chlápek někam mobiluje, jen doufám, že nás někde nevysadí a neokrade. Míjíme zdevastované zbytky těžebních věží, zdemolované, polorozbořené fabriky, všude strašně rezavé kusy potrubí, bahno, plechové barabizny, silnice = půlmetrové díry, kaluže, Moskvič tak tak že se nerozpadne, řidič pořád objíždí díry. Přijíždíme k dlouhému jednopatrovému lágru - tady bydlí řidič Uralu, se kterým pojedeme do hor. Cesty = rozježděné bahno od náklaďáků. Před "domem" stojí 6-kolový obrněný transportér Ural, opodál něco mezi buldozerem a tankem. Vypadá to tu jak po válce, všechno v dezolátním stavu, ubohé dřevěné domečky, polorozpadlé lágry. Řidič nám nabízí mapu parku - super - bereme 2 poslední po 50 Rublech. Za 6 lidí z Inty do "bazy" "Želanaja" (poslední zastávka nejhloub v horách)
- chce ale 5600 Rublů - říkáme, že můžeme dát je 3600, nakonec souhlasí. Kolem komunistické sochy hrozící zaťatou pěstí jedeme přes o něco příznivěji vyhlížející centrum města ke středisku parku. V chodbě stojí tři mužíci á la Svéráz národního lovu - zlaté zuby převažují nad normálními, oděv bezdomovců, gumovky, říkají, že jsou turisti.
- Platí vstup do parku 20 Rublů na osobu a den, berou jen 3 dny. Cena pro cizince je 3 Dolary na osobu a den - to odmítáme. Jsme studenti z univerzity a nemáme na to peníze. Úřednice je nekompromisní, ale nakonec přijde chlápek - geolog - a zastane se nás. Radí nám, abychom koupili do zásoby 1-2 flašky vodky a uplatili případné kontroly. Nakonec platíme jen 20 Rublů za osobu a den, bereme to na 6 dní, nakonec nabídnou i čaj a sušenky.
- Lezeme do Uralu, na nádru naskočí Denisa+Filip, Honza, Lucie a další týpci, celkem 14. Jeden z nich je Tatar - je snědý jako Turek, ostatní vypadají jako bezdomovci nebo Čečenci - chlupaté čapky, knír, maskáče (mám podvědomý strach). Jedem 4 hodiny, Ural poskakuje po kamenité cestě, občas brodíme potok. Atmoška jde, Tatar je výborný fotograf kytek, navzájem si s Dušanem ukazují foťáky. Děda se zlatými zuby nám radí (spíš nás odrazuje - prý kdysi na Urale zahynula skupina asi 70 Vietnamců - nakonec nám každému na památku dává plastový hřeben(!)), padají vtipy o vodce, přejíždíme první větší řeku, otvírá se první pohled na hory.
- Zastavujeme 3-členné rodince na výletě - naprostí drsňáci (dřevěné hole, šikmooká maminka+synek)
- Všichni Rusáci postupně vysedají, dál jedeme sami. Po chvíli přisedá dvojice Bělorusů z Minska (pán + paní). Vypadají namakaně, ukazují gumové holinky až ke krku, mají černobílé fotky sedel s vyznačeným doporučeným výstupem, jsou tu na rozdíl od předchozích spolucestujících prvně.
- Po 7 hodinách jízdy vysedáme u řeky (baza Želanaja), 1. světlá noc ve stanu.
- Vyrážíme 2. den v 9.30 podle potoka-řeky proti proudu - brusinčí, bažina kolem řeky (mech, betula nana = zakrslá bříza)
- Přecházíme potok, potkáváme "čum" s domorodci - celoroční saně, 1 uvázaný sob, kolem pobíhá spousta škemrajících psů (špic/husky), v čumu 4-5 dětí (cca 4-8let) + máma a bábuška, vzhled spíš evropský. mírně šikmoocí, chlapi jsou u sobů, dva právě odjíždí na koních se psem do hor za stádem, dostáváme pečené sobí maso (mňam), rozdáváme dětem žvýkačky a bombóny, bábušce korále.
- V čumu sobí kůže (jsou prý k mání za 200 Rublů), kousky kostí pro děti na hraní, nad kamnama visí všudypřítomný Lenin.
- Spíme za sedlem s výhledem na zcela zasněženou planinu, míjíme pár jezer, poprvé (a naposled LLLLLL) mezi mraky prosvítá i kousíček vrcholu Narody (1895 m.n.m.). Další den kolem potoka, rozežraného soba až do sněhového sedla, pak prudký sestup po kamenech údolí řeky Manaragy. (od 2 Rusů jsme v sedle dostali mapu centrálního masivu 1:50 000 - jsou z Jaroslavle, tj. cigarety zn. Balkanskaja zvězda za ni nechtějí)
- Spíme u lesíka, marný pokus o oheň, mám poslední suché věci, potkáváme 2 starší Petěrce + grupu holek cca 14-18 let. (karimatkové čtverce na zadku - klasika)
- Další den přesun za deště křovím k průsmyku pod Narodu, nahoru k jezeru, pak sněhem kolem jezera do druhého sedla - sníh po kolena, na pár minut se otevře mlha - je vidět nástup masivu Narody z prudší strany - žádná šance pokračovat sněhem do mlhy, aspoň si šlápneme jednou nohou do Ázie.
- Přes průsmyk (drsný sníh, kamení klouže, málem jsem spadl) k jezeru s ostrůvkem, sněžný kuloár směr Naroda (to nám jako cestu nahoru poradili Rusové z Jaroslavle).
- Jdeme na lehko na průzkum, kuloárem se dostáváme na planinu, nelze rozeznat obzor (sníh splývá s oblohou), žádné orientační body, poslední kameny mizí, jen bílo, pod námi po kolena mokrého sněhu, občas se proboříme až do vody ŕ vzdáváme to, je mlha dnes asi největší kosa, ale po dvou dnech konečně v noci nesněžilo (předtím ráno pár cm mokrého sněhu na stanu+promočené boty=nic moc)
- Sestup údolím řeky Limbeko-Ju pryč z hor, otepluje se, ale prší každý den, bažiny,občas jdu po až kolena ve vodě, tundra přechází v tajgu (divoký rybíz, velké borůvky, trsy hřibů přímo na cestě, "maróžka" = žlutý trs něco mezi malinou a borůvkou - fuj!)
- sušíme za vodku a cigára přes noc věci u dvou horníků na "rybalce" - mají postavené dvě chýše (dřevěná konstrukce+plachty), prý těží v bazi Želanaja křemen a křišťál, dřív se těžil 1 vagón za měsíc, teď mají o křemen zájem Belgičani, těžil by se 1 vagón denně, ale ještě nevědí, jak to bude, prý je tu nejkvalitnější křemen na světě, loučíme se, ráno lezeme po dlouhé době do suchých ponožek a bot. Dostáváme jednu makovku, jednu veku a chleba, všechno příšerně smrdí petrolejem, ale jíme to, chleba z Inty pomalu dochází, denně máme špagety s omáčkou nebo lápše. Jeden z horníků si stěžoval , že si dal technický líh a teď je mu špatně …(dostává od nás neškodný gastrogel)
- V dalších dvou dnech mizíme po cestě z hor (občas v sandálech brodíme po kolena ledovou řeku, jindy tak tak přejdeme po padlém stromu na druhý břeh)
- S rostoucí teplotou a řidším deštěm více komárů, a hlavně mušek L - nedá se ani zastavit na svačinu, jinak tě sežerou, jsou jich tisíce, sedají do očí… repelent je slabý, já a Denisa máme síťku přes obličej. Večer kupodivu přestanou.
- Prší vždy cca od 5.00 pak se to postupně lepší až do odpoledne, kdy začne často znova pršet. TAJGA=zkroucené borovice, mech, močál, kamenité říčky a potoky překračujeme cca každou hodinu, jinak ticho (kromě komárů - bělokur, sovice sněžná, přišel ke stanu i párek sobů - pan hnědavý + paní úplně bílá)
- sobí stopy + asi psí (hodně velké), káně rousnák, hodně děr od myší - často utíkají přímo pod nohana do nory.
- Často na tábořištích plechovky, rezavé bomby, pijeme vždy z řeky - dokonale čistá voda (Jugyd-Va = "čistá voda"), jednou z kaluže + tablety
- Brodíme několik říček, jedou brzy ráno opět mrzne (Honzík má uplně ztuhlé sandály) po 2 hodinách cesty (cca v poledne) přicházíme k soutoku Limbeko-Ju a Kožimu. S horníkem z Inty (toho času v důchodu, byl na rybalce a také se vrací do Inty) čekáme na "mašinu".
- Rozdělává ohýnek na zahřátí a proti komárům, rozdává nám sušenky, špek s chlebem, konfěty…
- Čekání končí, v 16.00 přijíždí "mašina" (o pár set metrů výše nasedla skupina 16 Petěrců, kterou jsme potkali u Limbeko-Ju. (děvušky 16-18 + 2-3 vůdci - "vlci"). Řidičovi stačí za cestu (prý 76 km) 1000 Rublů za všechny, přitom jedeme cca 3/4 cesty tam. Cena je prostě odhadem podle nálady ± 1000 Rublů (!)
- v Urale je veselo, děvušky zpívají, evidentně všechny žerou Rusa, co jezdí pracovat do Anglie jako učitel - pro ně je to jako životní sen. Saša vypráví, jak byla v Paříži, Lída byla dokonce v Praze…
- V Intě jsme cca v 21.00, na 02.22 kupujeme plackartu do Petěra (596 Rublů, 45 hodin cesty)
- pár opilých mladíků otravuje, jinak se super nažereme (kuřecí čtvrtka za 12 Rublů kilo, chleba, krém-soda, co chutná jako žvejkačka, máslo, malako so sacharom, 0,5 kg sušenek)
- do vlaku s námi nastupuje i jeden opilý mladík, pak opruzuje ve vlaku, ale jinak je přátelský, ve 3 ráno kupuje 10(!) čajů, jako že se všichni napijeme "na družbu" a "na znakomstvo".
- záchody zavírají ve stanici cca na 30 min. (nepochopitelné)
- počasí se lepší , lesy + žlutá tráva, sem tam "pasjolok" (dřevěné domečky), bábušky prodávají pirožky, ženštiny v jednom kupé zpívají (krásně v sextách J), sedíme a kecáme s chlápkem - vědcem (je geolog, popisuje metody hledání ložisek rud pomocí mlhy, organometaliky v atmosféře…)
- Z nádrazí volá ženě domů do Petrohradu, vypadá to, že by nás vzal i k sobě domů (dojedem do Petěra ve 23.00 v pátek)
- Vypráví, že ruský akademik si vydělá asi 150-200 Dolarů/měsíc, tak se radši spojí pár specialistů z různých oborů a berou soukromé zakázky (překlady…)
- Chemici, fyzikové, matici, geografové na VŠ neplatí, platí se jen práva, byznys…
- Nejlepší je podle něj polosoukromý - polostátní "VUZ", kde se jen připlácí.
- U mě v kupéčku jsou starší manželé, ona původem z Ukrajiny, zdravotní sestra, teď je v důchodu, on pracuje někde na severu u naftařské společnosti (100 km od bydliště, pracuje jen měsíc, pak měsíc volno, v Doněcku na Ukrajině je prý ještě hůř…
- Ona má teď astma a dlouho nemohla sehnat inhalátor, platy se v Rusku běžně zpožďují, ale důchod jí chodí včas, na Ukrajině prý ani to ne.
- Projíždíme Čerepovec - jedna ze 3 největších oceláren v Rusku (1 směna = 50 000 zaměstnanců), asi 30 km po obou stranách trati jen komíny, trubky, hořící věže (na ekologii se tady kašle, vývoz je minimální, hlavně spotřeba v Rusku)
- Chlap kritizuje americké názory - v ruských a amerických časopisech jsou prý běžně naprosto protichůdné informace, např. ohledně tzv. množivých jaderných reaktorů, které Rusové údajně staví v Iráku a Iránu.
- Cizinci prý v Rusku běžně koupí celý výrobní provoz, a pak zastaví výrobu(viz. zdroj diamantů v Murmansku)
- dál nás živí údaji o muzejích a galeriích, plánuje nám program(asi tak na 3 dny J)
- Na nádru kupuju mazací sýr, je prošlý a už se moc jíst nedá - v Moskvě bylo prošlé "moroženoje" ještě jedlé - prošlé potraviny jsou v Rusku asi naprosto běžné.
- Přijíždíme po 2 dnech do Petěru na minutu přesně, chlap nás bere do rodiny, jedeme 2 stanice metrem, bydlí na "Vasileostrovskaja"
- Rodina = on , profesor geologie, nyní v důchodu(má sbírku minerálů a knížek o Peterburgu), syn = počítačový génius (hustí do nás svoje nápady, prý o něj mají zájem Japonci, jeho výzkum byl o 2 roky před Američany v rychlosti procesorů), v bytě je ještě jeho známý, profesor experimentální fyziky a spisovatel sci-fi (www.ca.sp.ru).
- Brzy jdeme spát, hrozně se stará, ukazuje nám knížky o šutrech a Petěru
- Další den jedeme busem do Petrodvorců (fontány, park, carský palác v klasicistním stylu)
- večer má po nás navařeno manželka tradiční uzbecký plov (± rizoto) a čaj
- v 01.00 se jdeme podívat na nábřeží na otvírání mostů (Lucie a Dušan mezitím odjíždějí do Tallinu)
- po nábřezí docházíme k soutoku ("strelka") Velké a Malé Něvy - sloupy Volha+Dněpr, Volchov+Něva, osvětlený zimní palác, na nábřeží to žije - kytary, pivo, milenecké dvojice, študáci, kluci z "prigorodů" dělají bordel
- chlap nám podává důkladný výklad historie - Petěr založen 1703 tj. příští rok slaví 300 let ŕ vše se opravuje (Hlavní štáb, Petropavlovsá pevnost, Issakievskij sabor - osvětlené, ale v lešení LLLL.
- univerzita, kde byl 20 let rektorem Mendělejev, dům, kde žil L. Euler (prý jeho příbuzný), I. P. Pavlov
- míjíme jedno muzeum za druhým, naproti přes Něvu samé paláce námořních generálů, baronů, Ermitáž
- míjíme námořní vojenské školy, kde se učili Suvorov a Kutuzov
- Další den jdeme do Ermitáže - vstup pro studenty zadarmo J
- nádherné sály z růžového mramoru - antika, L. da Vinci - 2 vzácné oleje, Rembrandt,Gauguin, Matisse, Malevič…
- odpoledne "zoologičeskij muzej" za 10 Rublů
- St. Petěrburg = nejkrásnější město v Rusku, viditelně vyšší životní úroveň než v Moskvě - moskvani tu žebrají
- klasická monumentalita, Kazaňský sabor, Issakievskij sabor
- lidi jsou líp oháknutý, veselejší, víc to tu žije, než v Moskvě, lodě, finský záliv
- večer s Eurolines přes Narvu do Tallinu (přes noc)
- Tallin = pěkné historické hanzovní město, sabory i luteránské kostely, okolo rostou moderní výškové budovy, životní úroveň i ceny asi jako u nás
- hradby kolem historického centra, renesanční radnice + hanzovní domy obchodníků (špičaté střechy), pěkné modrooké blond Estonky, hodně turistů (hlavně Finové)
- Estonsko = téměř západní vzhled, životní úroveň, ruština je evidentně neoblíbená, s angličtinou se domluvíme bez problémů (plynule anglicky hovoří i zahradník s žebříkem, kterého se ptáme na cestu(!))
- 16.45 odjezd do Orisaare (na největším estonském ostrově Saarema -cca 3 h cesty) 12-místným tranzitem za 90 EEK (=180 CZK) (v ceně trajekt Virtsuŕ Kuivastu na ostrov Muhu (totální placka, borové lesíky jako u České Lípy), přejíždíme po kvalitní silnici cca stovkou (na rozdíl od cesty z Petrohradu do Petrodvorců, kde byla cesta jako tankodrom, divoké předjíždění zprava po prašné cestě kolem stánků s melouny bylo zcela normální)
- přes Muhu na úzkou šíji se silnicí (labutě na moři, větrné mlýny) na Saaremu - Orisaare.
- Spíme kousíček za městem na kraji lesa u silnice, kupujeme vodu, sýr, chleba, trháme jabka
- ráno se dělíme po dvou na stopa - (jedu s Honzíkem, Denisa s Filipem) ochotný chlápek nás bere do Kaali (krátery po dopadu meteoritů - největší 22 m hluboký, průměr 50 m), dává nám dokonce suchary na cestu…
- Po prohlídce pěšky na hl. silnici, stopem do Kuresaare - pěkné přímořské městečko, "biskupská pevnost" na pobřeží (gotická, s padací bránou a věžkami, výhledy na moře, výstava "historie města")
- na dva stopy dojíždíme do Kihelkonny na západním pobřeží ostrova - spíme za městem na čisté pláži, lezeme na maják/rozhlednu - krásný výhled na moře, nikde nikdo široko daleko pár kroků za městem, božský klídek
- koupání - mělké, dokonale čisté moře, teplota 23 °C = SUPER
- Celý ostrov má jen několik metrů nadmořské výšky, pobřeží severozápadně od Kihelkonny je přírodní rezervace - hnízdí tu spousty ptáků
- ráno pěšky 5 km do Viki - muzeum lidové architektury - silné rákosové střechy, baňa, větrný mlýn na mouku - lidi jsou hodní, rusky se moc bavit nechtějí (a mladí ani moc neumí), nejlepší je angličtina
- ruský vliv tu byl minimální, i když Saarema byla za SSSR zavřená i pro Rusy - asi tu byly vojenské základny (náš geolog z Petrohradu tu 2 roky pracoval)
- stop z Viki směr Kuresaare se sympatickou ženskou, co se touží podívat do ČR - hlavně do Prahy a do hor (byla na Kavkaze, má stejný názor na Američany jako já)
- nakonec nás bere na Muhu (Linusse - poblíž větrný mlýn jako muzeum, pěšky do Nautse - farma s ptáky Emu), spíme u památníku ňáké bitvy s Němci (estonsky "Sakse", letopočet 1227)
- ráno stop + pomalu pěšky do Nómkülly - 12 m vysoké útesy, rákos, labutě v čistém moři, idylka, nikde nikdo.
- stop s Němcem do Liivy, nákup jídla, je pěkné horko - už 2 měsíce nepršelo, stromy jsou úplně rezavé, na Saaremě je nejteplejší léto za posledních 100 let, loni byly zase záplavy…
- stop do Kuivastu, trajekt za 35 EEK do Virtsu, nic nejede, po cca 2 h stopujeme prázdný linkový autobus za 12 EEK do Lihula, kde je hlavní tah na Pärnu a Rigu.
- Je vedro (25-30 °C), jede 1 auto za 10 min, ještě se přihrká estonský děda na kole a německo rusky nám vysvětluje, že chce drobné mince na památku, Honzík mu dává asi 10 Kč, za odměnu nám poradí, že o 500 m dále je zastávka směr Pärnu
- jdeme tam, nic nejede nebo to prostě nezastaví, děda se přihrká ještě jednou, kapsy plné švestek, dostáváme jich plnou čepici za odměnu
- Bus jede v 18.00 , ale stojí 30 EEK (je to jen asi 50-60 km)
- v Pärnu utrácím posledních 10 EEK za estonskou čokoládu a jdeme směs výpadovka na Rigu (estonsky Riia)
- provoz ujde, kluk s malým náklaďáčkem nás bere 10 km za město na důležitou křižovatku.
- stopujeme až do 9 do večera a nic - Unavení spíme hned za živým plotem pár m od silnice
- ráno přichází asi nejdelší čekání, přesně 3 h (2 holky za námi odjíždějí během 15-20 minut), nakonec nás bere estonský podnikatel asi 175 km na obchvat Rigy, tam po cca 1 h stavíme na ceduli s nápisem: Kaunas - PL polský kamion, bere nás přes celé Lotyšsko a Litvu až k polským hranicím - je to náš nejlepší a taky bohužel poslední stop…L
- lotyšští celnící jsou prý často na mol a chtějí úplatky, my procházíme v pohodě
- spíme na litevské straně hranic v nějaké zahradě
- ráno nás bere autobus zadarmo až na hranice, kolony kamionů jsou asi 10 km v obou směrech, někdy se tu čeká se i 15 hodin
- na polské straně u budky potkáváme svérázného českého cestovatele z Bechyně (dělá akce typu koloběžková grand-prix, teď právě jel se dvěma dalšími dobrodruhy na kole trasu Tallin (EST) ŕ Tálín (CZ), odpojil se od nich už dřív a Litvě mu ukradli zamčené kolo s brašnami, vedle kterého spal. Nejvíc ho mrzel sešit se sbírkou razítek z cest za posledních 10 let. Byl v Gruzii, Rusku, ten sešit ho nejvíc mrzí, ale příští rok to zkusí znovu. V polském příhraničním baru dáváme piwko a bramboráky.
- Jde stopovat před nás (zůstala mu jen taštička na krku a masovka se spacákem), nás ale nic nebere 5 hodin (české kamiony už mají stopařky, Slováci a Litevci naši ceduli: Warszawa - CZ prostě ignorují…), nakonec nás bere nějaký kluk do Suwałki zadarmo, stop přes Polsko vzdáváme, a jedeme v 19.16 Suwałki ŕ Warszawa Centralna (00.35, cena 42 Zł), po noci strávené v polospánku dřepěním na nádru jedeme v 8.20 Warszawaŕ Jelenia Gora (45 Zł), pak v 18.50 do Jakuszyc, pěšky do Harrachova, stopneme první auto do Desné (bere nás ňáký Litevec a Ukrajinec !!!!), do Tanvaldu už to je kousíček, loučím se s Honzíkem, pro něj už dojede z Jablonce táta, mě to jede ve 21.00 přes Železný Brod do Turnova.
webzdarma.cz