webzdarma.cz
Stručný popis naší cesty v horách

   Existují v zásadě tři cesty jak se dostat do nejvyšších partií kolem hory Narodnaja (1894m).
   První vede podél řeky Kosju ze stejnojmenné železniční stanice. Cesta je to náročná co do schůdnosti terénu (nekončící bažiny) s rychlostí pochodu 1-2km za hodinu, tak i na orientaci.
   Druhá, méně problematická, vede podél řeky Kožim z železniční stanice Kožim-Rudnik (viz. mapa) k soutoku řeky Limbekoju s Kožimem. Pochod měří asi 60 km a zdolat se dá za 4-5 dní. Cesta překračuje dost přítoků a zvláště při vydatných deštích může být jejich brodění pěkná dřina. To platí především o brodu řeky Limbekoju, která byla za naší návštěvy překonatelná pouze člunem či nákladním automobilem.
   Třetí, nejpohodlnější cesta, kterou jsme využili i my, je nechat se zavést z Inty až do tzv. bázy Želanaja. Jedná se o stanoviště skupiny horníků, kteří zde dobývají kvarcit a křemenné krystaly. Cesta zabere celý den a ne vždy vás řidič zaveze až na místo, ale vysadí vás dříve u brodu přes Kožim (viz. mapa).
   Náš pochod vedl podél řeky Balbanju do sedla do údolí řeky Limbekoju. Varianta přímější je, že se dáte ještě před stoupáním do sedla doleva k "jezeru s ostrovem" (viz. mapa). Odtud se dá jít přímo k vrcholu Narodnaji vlevo, tzv. sněžným kuloárem, a poté přímo na vrchol.Nám se na vrchol nepodařilo vylézt, neboť již několik dní v této výšce sněžilo (srpen!!!) a byla hustá mlha, která znemožňovala dobrou a bezpečnou orientaci v terénu. Sedlem z údolí Limbekoju se sejde nejprve po pravé strně kolem jezírka a poté po levé do údolí řeky Manaraga (sestup poněkud prudký). Odtud se dá jít přímo pod Manaragu (1820m) nebo sedlem nad dvěma ledovcovými jezírky k "jezeru s ostrovem" o kterém už byla řeč výše. Cestou zpět jsme šli podél řeky Limbekoju k brodu přes Kožim (4 dny). Cesta je úmorná díky nekončícím močálům (suché nohy = pohádka), dotěrným komárům a muchničkám.
   Okruh který jsme absolvovali nám trval 11 dní. Bohužel, díky vysokému stavu vody jsme zpět nešli podél řeky Kožim do stanice Kožim-Rudnik, ale jeli opět náklaďákem do Inty.
   Co se týče počasí, tak nám každý den pršelo (přeháňky) a výše i sněžilo. Teplota se pohybovala přes den kolem 5°C a v noci klesla i pod bod mrazu. Hory byly často zahaleny v mlze, která se občas protrhala a tak nám bylo dopřáno vidět tento drsný, ale krásný kout naší Země.